Březina Otokar

Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý. Narodil se 13.9.1868 v Počátkách v rodině obuvníka. V letech 1883-1887 studoval na reálce v Telči, po maturitě se stal učitelem na obecné škole v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Zde se seznámil s A. Pammrovou, s níž si od roku 1889 psal. Jejich korespondence se stala významným dokumentem i jako básnické dílo. V letech 1888-1901 učil Březina v Nové Říši na Moravě. Jako symbolistický básník vystoupil roku 1892. Otiskoval verše v moderně orientovaných časopisech (Rozhledy, Moderní revue). Roku 1895 podepsal manifest České moderny. V roce 1901 učil na měšťance v Jaroměřicích nad Rokytnou,kde působil až do roku 1925, poté žil v Jaroměřicích na odpočinku. Zemřel zde 25.3.1929.

Zpočátku byla Březinova tvorba uveřejňována pod pseudonymem V. Danšovský. Jednalo se především o vlasteneckou lyriku a veršované povídky, ovlivněné epikou Sv. Čecha. Tvorba se nikterak nevymykala z běžných konvenci soudobé literatury.

Dílo:

Protější okno (1890) – novela

Román Eduarda Brunnera (psán 1890-92) – román se nedochoval. Březinovi se nepodařilo román uveřejnit, a tak ho pravděpodobně sám zničil.

Roku 1892 došlo k zásadní změně Březinova uměleckého zaměření. Svědectví tohoto vývoje poskytuje korespondence s A. Pammrovou a s přítelem Bauerem. Největším podnětem pro změnu se pravděpodobně stalo seznámení s Baudelairovou poezií a s Schopenhauerovou filozofií, dále měli na Březinův přerod stati F.X. Šaldy a v neposlední řadě i náhlé úmrtí obou rodičů.

Tajemné dálky (1895) – básník vzpomíná na své chudé dětství, cítí se sám a touží po smrti. Touží uniknout z tohoto světa do světa tajemných dálek.

Svítání na západě (1896) – básník v představách opouští tuto zemi a svým duchem překračuje hranice mezi životem s smrtí. Samota a smrt se jeví jako cesty k poznání tajemství.

Větry od pólů (1897) – je považována za básníkovu nejabstraktnější sbírku.

Stavitelé chrámů (1899)

Ruce (1901)

Těchto pět sbírek vytvořilo vyhraněnou a osobitou českou verzi světového básnického proudu z konce století = symbolismu. Popsat proud symbolismu!!!
Šestá sbírka básní, snad měla být pojmenována Země, zůstala nedokončena. Poslední báseň pochází z roku 1907 a její torzo dovolil Březina publikovat těsně před svou smrtí.

Hudba pramenů (1903) – soubor básnických próz. Byly vydávány časopisecky. Převažuje téma umístění umění a krásy ve světě.